Novinky

Ve veřejném sektoru i v podnicích vidíme stále velké možnosti, říká nový obchodní ředitel Amper Savings Vladimír Kučera.   22.4. 2021

Na trhu energeticky úsporných projektů se pohybujete již dlouhou dobu a nasbíral jste tak spoustu zkušeností. Proč jste se rozhodl pro spolupráci právě se společností Amper Savings?

Pravda je, že v oboru se pohybuji již od roku 1995, čili kousek přes čtvrt století. Když to kvantifikuji, trošku mne to číslo děsí. Býval jsem zvyklý být spíše mladším členem kolektivu – v AS jsem za „staříka“, tak snad alespoň ty zkušenosti budou přínosem.

Pro Skupinu Amper jsem se rozhodl z mnoha důvodů. Pominu-li šťastnou náhodu, tj. že jsme se potkali ve správný moment, vzájemně si padli do noty a měli se „o čem“ bavit, tak myslím, že se jedná především o logické pokračování mé profesní kariéry, kdy v rámci naší budoucí spolupráce zde vidím mnoho synergií, možností si vzájemně prospět a současně využít zmíněné zkušenosti a kontakty tak, aby to „dávalo smysl“. 

AS dlouhodobě vnímám jako jednoho z klíčových hráčů na trhu EPC, který si, na rozdíl od jiných, udržel uvnitř firmy vlastní know-how a další potřebné „dovednosti“ pro kvalitní návrh a realizaci úsporných opatření a není tak jen prázdnou schránkou se zvučným marketingem. Přitom se jedná o pružnou moderní společnost, nezatíženou korporátními či vlastnickými složitostmi, které v konečném důsledku způsobují zpravidla nekonkurenceschopnost a vysoké vnitřní náklady. V neposlední řadě, a nemohu odolat to nezdůraznit, je za mým rozhodnutím velmi dobrý pocit z personálních kvalit klíčových členů managementu, kdy jsem měl prostě z našich jednání „dobrý pocit“ a uměl jsem si představit, že zde budu pracovat rád.
 
Na který produkt z portfolia Amper Savings se hodláte zaměřit? Kde vidíte v současnosti největší potenciál?

Jsem přesvědčen, že i v budoucnu budou nosným produktem naší společnosti především projekty EPC (realizace úsporných resp. optimalizačních opatření/rekonstrukcí s garantovaným výsledkem, zpravidla se schopností se profinancovat z dosažených úspor). 

Určitě ale nepodceňuji ani již občas skloňovaný PDB, tj. performance design build (výstavba nových objektů/technologií s prvky EPC z pohledu způsobu návrhu a poskytnutých garancí za udržitelné provozní parametry/náklady). Nevnímám zatím masivní nástup těchto poptávek (ESCO firmy i poradci jsou již určitě připraveni - je to spíše o vůli a odvaze investorů), ale současně věřím, že tento trend se do ČR již dostává a vzhledem k jednoznačným přínosům pro investory/porovozovatele předpokládám, že se v budoucnu stane jedním ze stavebních standardů.

Velkým otazníkem jsou pro mne kombinace EPC s novými dotačními tituly (současný OPŽP a připravovaný OPPIK). Na jednu stranu se tím otevírá výrazně vyšší investiční budget pro budoucnost - což je určitě dobře. Bohužel, současně to s sebou nese nešvary a rizika spojené s dotačními projekty obecně (min. vyšší časová a administrativní zátěž). Byl bych rád, aby se neupozadilo to podstatné, tj. výhody a specifika „ryzích“ EPC projektů, které jsou podle mne unikátní právě v tom, že umožňují realizovat důležitá energetická opatření, která se „samonosně ufinancují“ bez pomoci dotačních berlí a současně jsou vlivem přísného výběru realizována pouze taková opatření, která mají smysl = návratnost a jsou skutečně třeba. Jinými slovy doufám, že ESCO firmy zvládnou tento nový trend se ctí, poradci kapacitně zvládnou nápor projektů a udrží racio opatření na uzdě a dotace z EU umožní profinancovat deficitní opatření typu zateplení či jiné revitalizace stavebních částí objektů, které by samostatně s kýženou návratností v podstatě nemohli být realizovány.

Nakonec, specificky v podání AS, se mi velmi líbí forma, kterou je zde zákaznicky uchopen produkt Energetického Managementu. Považuji za velmi užitečné jej nabízet nejen jako nezbytný servis v rámci běžících EPC projektů, ale právě i jako samostatný produkt. To, že se tak dostáváme blíže k zákazníkovi, získáváme potřebný detail a reálnou znalost provozovaných/spravovaných technologií a současně můžeme během této činnosti ukázat „že tomu rozumíme“ a jsme se schopni touto cestou i ufinancovat z dosažených úspor, může být formou jak, po vybudování vzájemné důvěry, nastartovat širší spolupráci ve formě např. realizační zakázky či EPC.

Úsporné technologie i prostředky měření a regulace se dynamicky vyvíjejí. Jaké technologické novinky hodláte zákazníkům nabídnout?

Ano, žijeme v dynamické turbulentní době, takže i technika se překotně vyvíjí. Je to taková štvanice/závod výrobců ve snaze prezentovat neustálou změnu (lepší emise, menší velikost, sofistikovanější design, …,  ale dost často i nižší odolnost a životnost) . Nemyslím si, že nutně platí, že vše nové je zákonitě lepší. Je třeba umět rozlišit kde je hranice mezi inovací a co už je konzum... Jelikož jsem (ve vší mi vrozené skromnosti) poměrně technicky založený, často se neumím ubránit pocitu, že už je toto technologické tempo zbytečně vysoké a někdy i ke škodě věci. Každopádně to pro laiky nepůsobící v oboru může být vcelku složité se udržet v obraze. Vlastně i kvůli tomu se AS stává dost často partnerem institucím a nebo průmyslovým podnikům, kde si nás najímají jako „externího energetika“ a poradce. Jsme těmto partnerům schopni poskytnout nezaujaté poradenství pro výběr a jejich energetické směrování, často nalezneme společnou cestu k integraci našeho Energetického Managementu a v podstatě je výsledkem této spolupráce, že se zákazník může věnovat svému core-businessu a přitom, díky našim službám, efektivně provozovat a rozvíjet své energetické hospodářství. Objektivní zkušeností je pak zjištění, že toto je pro něj mimo jiné i ekonomicky výhodnější model.

Zpět k vaší otázce. Za mne jsem přesvědčen, že právě skutečnost, že EPC není jen o 24 měsících zákonné záruky, ale o dlouhodobém velmi úzkém vztahu mezi námi a zákazníkem (obvykle 5-15 let), nás nutí se pořádně zamyslet nad správným návrhem a volbou těch nejvhodnějších komponent a technologií. Vždyť za ně neseme odpovědnost resp. ovlivňují naši ekonomiku po celou dobu trvání kontraktu - máme tak silnou motivaci „nemít problémy“. Mám rád přísloví, zde mi nejlépe pasuje „levně koupené – 2x koupené“. V našich aplikacích tedy chci používat tradiční kvalitní produkty od předních evropských výrobců (samozřejmě ideálně českých a slovenských), s co nejdelší životností a garancí - prostě takovou tu „kvalitní kovářskou práci“ (lze-li tak označit moderní techniku). Jelikož, v rámci své kariéry, mám trvale blízký vztah ke „strategickému nákupu“, mnoho let jsem působil „na druhé straně barikády“ – tj. u výrobních podniků či distributorů značek, hodlám právě správným výběrem a selekcí dodavatelů/partnerů s co nejkratším nákupním řetězcem (tj. nejlépe přímým vztahem s výrobcem, kde se i umíme vzájemně inspirovat právě při návrhu a vývoji) docílit toho, že budeme designovat a stavět naše projekty z velmi kvalitních komponent, za podpory a partnerství s leadery technologických oborů, při zachování ekonomické výhodnosti a konkurenceschopnosti. I v rámci svých předchozích angažmá jsem již párkrát tuto strategii aplikoval, vždy se nám (a věřím že i zákazníkům) „vyplatila“ a jsem si jist, že i tato partnerství jsou přenositelná do Skupiny Amper.

Loňský rok byl z pohledu trhu energetických služeb se zárukou úspor (EPC) rekordní. Investice do nových projektů řešených metodou EPC dosáhla 523 milionů korun, což je nejvíce v historii. Bude tento rekordní trend pokračovat i přes probíhající pandemii?

Co na to říct? Skutečně moc bych si to přál a samozřejmě pro to hodlám i něco udělat. Současně jsem jako manažer spíš “preventivní pesimista“, takže si nikdy lepší zítřky bez vloženého úsilí úplně nemaluji. Vzhledem k tomu, že většina EPC projektů se stále rekrutuje především v oblasti municipální sféry, resp. z oblasti veřejnoprávní, logicky se bojím (pravděpodobně jako většina obchodních ředitelů v oboru), že prostředky utracené za „válku s viry“ budou v těchto rozpočtech scházet. O EPC s dotacemi jsem se již zmínil výše a v tento moment o to víc chci apelovat na dotčená ministerstva a další vládní představitele, aby nelenili a posunuli tyto balíčky blíže realitě… 

Současně chci věřit, že riziko absence investičních prostředků se zrovna EPC nemusí dotknout tolik jako jiných odvětví. Vždyť když už investovat, tak do čeho jiného než do úspor/optimalizací s garancí výsledku/návratnosti a schopností se profinancovat z dosažených úspor! Nemám rád, když někteří kolegové mylně „lacině“ prezentují EPC jako formu financování, kde zákazník nebude potřebovat žádné peníze. Je ale pravdou, že projekt EPC realizovaný renomovanou tradiční ESCO firmou (nejlépe Skupinou Amper samozřejmě) je určitě atraktivní z pohledu financujících bank víc, než jiná investiční opatření.

Projekty EPC se zatím realizují převážně ve veřejné sféře. Za jakých předpokladů by se mohl zvýšit zájem o tuto metodu i mezi podniky?

Hmm, zapeklitá otázka… Určitě je to zejména o změně přístupu a uvažování na straně investorů… a současně i o tom samém na straně finančních institucí. Často jsem řešil debatu o možném budoucím projektu se zástupci průmyslové sféry – vždy to bylo o reakci v duchu: „Návratnost 8-15 let? To mě nezajímá! Když to vrazím do výrobní technologie, mám to za 2-3 roky doma…“. To, že je tento pohled poměrně krátkozraký a především se rozhodně tyto dvě různé investice vzájemně nevylučují, je sice pravda – nicméně pokud nezbývá dostatek prostředků na oboje a banky se o EPC v průmyslu nadšeně nehlásí, je to skutečně o určité míře odvahy a uvědomění na straně průmyslníků. Pokud jsme řešili snahu o zajištění financování, často jsme narazili na neochotu bank, které prostě u municipalit či státních organizací půjčují „rádi“, ale zde se jim, již tolik „riskovat“ nechce a jsou ochotni vést debatu na hranici 5-ti letých kontraktů (což se většinou s reálnou návratností složitějších technologií úplně nepotkává). Takže předpokladem je podle mne již X-krát avizované zaangažování státní ČMRZB, která by poskytla garanci bankám, čímž by se zvýšila atraktivita/bezpečnost a četnost těchto projektů. Myslím, že především v kombinaci s připravovanými podporami pod OPPIKem by se to mohlo podařit. Jako další motivátor vnímám sílící tlak ze strany EU z pohledu splnění kvót snížení produkce CO2 (čemuž se Skupina Amper poměrně intenzivně věnuje – viz náš projekt CO2IN).

Hodláte využívat synergické efekty s ostatními společnostmi Skupiny Amper?

Ano. Vlastně v ně doufám. Teď vážně. Považuji se za silně týmového hráče a slovo SYNERGIE je moje oblíbené - nejen řečnicky, ale především prakticky. Skupina Amper je, myslím si, svojí podstatou postavená na vzájemné podpoře jednotlivých „divizí“ a bylo by škoda toho nevyužít. Již od prvních fází našich interních rozprav tedy kooperujeme a tvoříme strategii založenou na vzájemné spolupráci. Z pohledu obchodního ředitele/reprezentanta společnosti jsem pak rád, že se můžu „chlubit“, že máme pod jednou střechou specialisty na úspory, průmysl, KVET a obnovitelné zdroje, MaR, s podporou vlastních profi Meteo služeb a silným montážně servisním zázemím… Jsme prostě dobří, podívejte se na web na podrobnosti.

Je možné odhadnout něco jako „průměrný potenciál úspor“ pro různé potenciální zákazníky, např. nemocniční areály, školní budovy nebo skladovací areály? Přitom máme samozřejmě na mysli objekty, kde zatím úsporné projekty nebyly realizovány. 

Rozhodně si to nemyslím a zásadně bych s tímto tvrzením nesouhlasil! Určitě lze kvantifikovat nějaký námi dosažený průměr na statistickém vzorku – zde si troufám prezentovat min. hodnotu na 25-35% (určitě jsou aplikace jdoucí až k 60%). Závazně ale něco takového slibovat bez detailního vědění bych považoval za šlendriánství. Opět si pomůžu jednoduchým příměrem - je to asi tak: Když máte štěstí a jste konfekční postavy, můžete si kdekoliv koupit na sebe cokoliv a pravděpodobně vám to bude pasovat na tělo a možná i slušet. Bohužel, většina řešených EPC projektů je o „oblékání“ nekonfekčních postav (a je vcelku jedno, jestli mají „nadváhu“ či jinou odchylku od průměru). Jako ESCO firmu bych nás tedy v nastavené optice přirovnal k „zakázkovému krejčovství“. 

Moje zkušenost je, že i dva totožné objekty, technologie, zařízení, ... mohou vykazovat diametrálně odlišné podmínky a požadavky na řešení. Současně bohužel také platí, že poměrně významná část instalovaných dříve pořízených zařízení není: a) správně navržená, b) správně namontovaná, c) správně seřízená, d) vhodně provozovaná. Jmenovitě je toto většinový problém zejména u projektů s historickým čerpáním dotací (tj. „proč bychom to tam nenamalovali/nenainstalovali, když je to zadarmo…“).

Zjednodušeně, realizace EPC a úspor či optimalizací obecně s sebou tedy nese nutnost DETAILNÍCH znalostí a posouzení INDIVIDUÁLNÍCH potřeb a provozních podmínek. Příprava řešení je pak brainstormingem ODBORNÍKŮ a o více kolovém hledání ideálního UNIKÁTNÍHO řešení. Bez tohoto individuálního přístupu to vlastně nemůže fungovat, nemluvě o tom, že by se to z mého pohledu dalo nazvat i hazardem (a je opět jedno, jestli na straně zákazníka či ESCO firmy). To je i důvodem, proč v oblasti EPC působí resp. je schopno se prosadit pouze omezené množství firem – je k tomu třeba skutečně vysoké odbornosti a zkušenosti. Za chyby se tu platí obzvlášť draze a ESCO firma je v rámci poskytovaných garancí za tyto chyby plně zodpovědná. Nejedná se prostě o jednoduchou disciplínu – jsem rád, že v tomto prostředí mohu působit a že mohu reprezentovat společnosti skupiny, která do této „ligy mistrů“ určitě patří a má v plánu být vidět i v budoucnu na prvních příčkách.


Facebook